Rozhovor s Ondřejem Radou o (nejen) logu OJS

Obchůdek jednoho světa oslaví letos v září třicet let svého trvání a skoro od začátku má své logo. Jak vzniklo, jak k tomu došlo?

Oslovila mě Věra Lukášová, jedna ze dvou zakladatelů, jestli bych udělal logo a vizitku. Nebylo to hned po otevření, ale dnes je to už více než 20 let! Znal jsem se s oběma zakladateli obchůdku, jak Věrou Lukášovou, tak Mirkem Dusem. S oběma určitě přes mého tátu, ak.mal. Miroslava Radu, který přednášel o obrazech a umění v jarovském sboru, kde jako farář působil Věry manžel a pak také ona. Táta měl mezi jarovskými mnoho přátel a tamní tehdejší mládež a třicátníci chodívali občas do jeho ateliéru. A důležitá pro mě byla také Bechyně. Tam se totiž pořádala Ekumenická setkání s Biblí a uměním. Věra to měla hodně na starosti jak programově, tak každodenní duchovní ranní zamyšlení, a hudební část obstarával klavírista Radoslav Kvapil (pozn.: více v rozhovoru s ním Hrozen říjen 2022). Mělo to od začátku vysokou úroveň, protože tam přednášeli takové kapacity jako třeba Jan Sokol nebo Jiřina Šiklová. Když se např. konal izraelský den, tak přijel buď rabín nebo velvyslanec Izraele. Jezdil jsem tam pravidelně tak osm, devět let – zprvu asi jako devatenáctiletý společně s rodiči (otec tam také přednášel a členové naší rodiny se tam v rámci programu postupně vystřídali s výstavami svých obrazů), pak i se svou budoucí manželkou. Setkání už dávno nejsou v Bechyni, x-krát se to přestěhovalo, ale pořád se tomu interně říká Bechyně. Takže takhle to bylo všechno propojené.

No a do obchůdku jsem chodil od začátku, takže jsem věděl, co za zboží tam mají. Když jsem byl ohledně loga osloven, tak jsem nejdříve přemýšlel nad tím, co by ten obchůdek vlastně nejvíce charakterizovalo. Tak samozřejmě ten Svět – zeměkoule se světadíly. A mělo by to být hodně barevné, protože v Obchůdku měli hodně takových těch barevných věcí z Afriky, třeba i hraček. Tak jsem si říkal, to bude prima i pro děti – že se to vlastně netýká jenom toho dospěláckýho světa a napadla mě želva, která má jako krunýř zeměkouli. Želva je žluto oranžová a zeměkoule je modrá se zelenými světadíly. Plus je tam ještě tedy bílá, jako ty póly a tmavě modrá linka, takže vlastně čtyři barvy: žlutá, zelená, modrá a bílá.

Ono to ale pro tebe logem nekončilo, že?

Já už si ani nepamatuji, kolik návrhů jsem měl a jak dlouho mi to trvalo, dokonce ani nevím, zda jsem byl osloven jako jediný. Ale pamatuji se, že jsem ten prvotní návrh pak trochu stylizoval, aby to pořád ještě byla zeměkoule, ale aby to už vlastně bylo logo. Když později obchůdek přebrala současná ředitelka této obecně prospěšné společnosti Magdalena Jelínková, se kterou se znám z vršovického sboru, tak ta mě oslovila, jestli bych mohl udělat na obchůdek nějakou ceduli a vývěsní štíty nad výlohy a držet tak mnou nastavený základní grafický směr. A vlastně i návrh řešení interiéru. Tak jsem to navrhl a dal vyrobit ve smaltovně a výrobcům firemních cedulí. A pak mě oslovily z vedlejšího Manekina „holky“ Novotný, zda bych mohl udělat nějaké logo nebo ceduli i jim, takže na domě jsou dvě smaltované cedule za sebou,
a to je přece jenom trochu jiné než necitlivě vulgární bulvár jinde – nějak to jde k duchu domu. Na genius loci se dnes v reklamě vůbec nedbá, jde jenom o to upoutat, a že to vlastně tu nádhernou architekturu starých pražských domů zabije, je každému jedno. A nejhorší je, když se výlohy úplně zalepí. V zahraničí tohle vůbec člověk nevidí. Nechali jsme si úplně zaplevelit město, což je důsledek takových těch tendencí, kdy se říkalo (a bohužel i konalo…): „No, přece tady z toho neuděláme skanzen!“

Obchůdek i celý sborový dům mám moc rád a i proto mne ty smaltové cedule těší, protože prostě mají svý kouzlo.

Eliška Novotná, 5. června 2024